Logo

Půjčovna obytných vozů a dodávek s vestavbou

Co vše se dá stihnout za prodloužený víkend v Dolomitech

12.10.2019

V práci mě už zase začaly svrbět ruce po návratu z roadtripu po Norsku, a proto jsem začal vymýšlet, co by se dalo stihnout za prodloužený víkend. Na výlet nesmělo padnout víc než den dovolené, které je v korporátním světe poskrovnu. Nabalit auto, vzít stan, a vypadnout do hor, do přírody, daleko od klávesnice. Volba padla na Dolomity, které jsou v příjemné dojezdové vzdálenosti, a loni nás očarovaly tak, že se tam budeme chtít vždy vracet.

 

 

 

Při brouzdání instagramem jsem narazil na profil Adventureguy a jeho obytná autíčka, která mě naprosto oslovila a odpovídala zadání a mé představě pro tento výlet. Slovo dalo slovo, ve čtvrtek jsem ukončil schůzky v práci okolo 14h a frčel si vyzvednout „Mazlíka“ do Holešovic. Auto splnilo přesně naše představy, spousta úložného prostoru, lednička, výsuvné pohodlné lůžko pro dva, a hlavně panoramatická střecha! To se bude dívat na hvězdy při usínání! Mazlík je navíc dost kompaktních rozměrů a jede svižně jak normální osobák se spotřebou 6.5l/100km. Fakt. Spotřeba po jízdě na německá dálnici, ale i v italských serpentinách a horách, tankodromu českých dálnic, cca 1600 najetých km, ukazovala 6.2l/100km, což je úžasné. A ušetří tak i vaší peněžence.

 

 

 

Rychle jsme sbalili své saky paky a vyrazili směr ikonické Tre Cime. Nepřehlédnutelné tři vrcholy zubatého Drei Zinnen, tedy Tre Cime di Lavaredo, jsou světově proslulým symbolem Sextenských Dolomitů a památkou UNESCO. Plán na čtvrtek byl jasný, přiblížit se co nejvíce parkovišti u chaty Rifugio Auronzo skryté právě u vrcholků Tre Cime. Samotná cesta z Prahy je cca 700km tedy 8h cesty.  Nespornou výhodou cestování v „obytňáku“ je právě volnost, že můžete přespat kdekoliv a nemusíte se vázat na jakékoliv ubytování/campy/plán. Díky našemu pozdnímu výjezdu až okolo 16h z Prahy, kdy samotný výjezd na výpadovku na Plzeň zabral cca hodinu a stál nás nespočet nadávek, jsme frčeli vstříc našemu cíli, víkendu a zážitkům. Piva a ořechovice se tetelila v lednici blahem a chladem, stejně jako steaky připravené pustit šťávu na grilu a potěšit naše chuťové buňky. Předpověď na víkend ukazovala v polovině září neuvěřitelných 25 stupňů a sluníčko. Nemohli jsme tomu uvěřit, jelikož na počasí právě nemáme moc štěstí, a loni o měsíc dříve nás v Dolomitech potkal jen déšť a první sníh, což mělo taky své kouzlo, ale grilovat a sedět u stanu/auto se v tom moc nedalo. 

První noc jsme strávili těsně u rakousko/italských hranic, kdy nám k cíli na další den zbývaly pouze příjemné 2 hodinky dojezdu. Rozbalili jsme spaní, vyčistili zuby, zapili to ořechovicí a poté se už jen dívali z naší ložnice na hvězdy, a usínali s úsměvem na rtech.

 

 

V pátek ráno nás vzbudily první ranní paprsky, postavili jsme Moka konvičku na vařič, rozlepili oči a po snídani vyrazili dál. Jak již bylo řečeno, pátečním cílem bylo Tre Cime a trek okolo těchto ikonických vrcholů. Po zaplacení poplatku 30e můžete vyjet autem právě až k Rifugio Auronzo, kde se nachází vícestupňové parkoviště a začátek veškerých tras. Jinou variantou je si jít pěšky či využít kyvadlovou dopravu na vrchol. Poplatek za vstup platí na 24h a velikou výhodou je, že na parkovišti můžete zůstat přes noc, což jsme měli v plánu. Již samotné výhledy z cesty k vrcholku jsou dechberoucí a to teprve počkejte, co na vás čeká nahoře.

 

 

Mazlíka jsme zaparkovali a vydali se turistikovat. Samotná túra je velmi příjemná a máte mnoho možností dle času a svého fyzického fondu. My jsme se vydali na trasu dlouhou 10km jdoucí právě okolo Tre Cime s celkovým převýšením cca 550 výškových metrů.  

 

 

Vyšli jsme vcelku pozdě – okolo 14h, kdy se většina turistů již vracela ke svým autům/autobusům, a proto jsme užívali příjemné procházky bez přelidněných stezek, chodníčků. Samotná trasa je vcelku nenáročná, dobře značená, a čeká na Vás po cestě několik záchytných chat, kde se můžete osvěžit pivem a dát si výbornou pastu. Samotná příroda je opravdu úžasná, jak vidíte na fotkách níže a počasí nemohlo být lepší.

 

 

Na co jsme se ovšem nejvíce těšili – spaní právě při vrcholku trojzubce v našem autíčku. Jedinečnosti místa odpovídal i naše večeře – hovězí steaky na grilu, ořechovice, pivka a k tomu jedinečný západ slunce do nekonečných hor a panoramat, kam jsme jen dohlédli.

 

 

V sobotu nás čekal přejezd do nedaleké Secedy. Na vrcholek může člověk zvolit lanovku či výšlap. My jsme zvolili s ohledem na čas pro nás rychlejší lanovku a jelikož sluníčko svítilo zase o sto šest, tak jsme víceméně na vrcholku jen chillovali a dali lehkou procházku.

 

 

Opět bylo k dispozici nepřeberné množství turistických tras, ale i hospůdek. Dalším trhákem na naší sobotní trase měl být malebný kostelíček ve vesnici St. Maddalena usazený do panoramat Dolomit. Po příjezdu nás ovšem čekalo celkem zklamání. Obrázky na internetu jsou vcelku zavádějící a za mě tato hodinová zajížďka nemá smysl. Na neděli jsme měli v plánu visací most u Olpererhutte v Rakousku, takže jsme se vydali opět dál na cestu a jeli až do tmy, kdy jsme přespali v Zell am Ziller na parkovišti u lanovky poté, co nás vyhodili z prvního místečka, které jsme si nad městem našli. Bohužel. Soukromý pozemek a paní majitelka, které se objevila kdoví odkud, byla neúprosná.

 

 

Je před námi poslední vrchol zájezdu a to sice Olpererhutte. Trek startujeme na parkovišti u nádherného jezera s ledovcem okolo, vytahujeme trekkové hůlky a jdem na to. Čeká náš 600 výškových metrů na 3 kilometrech, což odnese lehkou krizí druhá polovina týmu, rozuměj má přítelkyně.

Odměnou jí je řízek na vrcholku s Radlerem a výhledy, no posuďte sami. Cvakáme „must“ fotku na visacím mostu a zahajujeme sestup k autu.

 

 

 

Čeká nás ještě skoro 600km do Prahy, které ovšem po tomto víkendu utíkají rychle při vzpomínkách, co vše jsme zažili a viděli. Vracíme Mazlíka se slzou v oku a víme, že to nebylo naposled, co jsme se viděli. V pondělí usedám do kancelářské židle, opálený a otevírám mapy, kam se vydáme příště jako Adventureguys.

 

Autor článku: Lukáš Holan