Autem za polární září - Skandinávie

09.10.2018

Cestování pro nás znamená vidět toho co nejvíc a mít možnost přesouvat se podle potřeb a aktuálního počasí. A protože milujeme sever, letos padla volba našich cest na oblasti daleko za polárním kruhem - konkrétně švédský park Abisko, norský ostrov Senja a souostroví Lofoty. Vítejte v zemích tisíců sobů, panenské přírody a polární záře.

 

 Někde ve švédském Laponsku

Kdo byl na severu, tak ví, jak cestování po místních silnicích (dálnicích?) vypadá - jsou jen úzké, široko daleko nic, ale ve většině případů ve velmi dobré kvalitě a moc aut taky nepotkáte. Švédsko má ještě oproti Norsku výhodu vyšší povolené rychlosti a absenci poplatků za dálnice. Což nám za dva týdny ušetřilo cca tři tisíce korun, o něco dražší byla ale nafta, takže... je to vlastně skoro jedno. Cesta Norskem je rozhodně hezčí - všude fjordy, hory, oceán a tudíž byste pořád zastavovali na focení. To ve Švédsku moc není, tam prostě jedete. Za to ale i 130. Záleží tedy na vaší preferenci, kterou cestu si nakonec vyberete.

Prvním cílem byl park Abisko. Tam jsme zastavili na prvním parkovišti, které mělo skvěle zařízené toalety (rozuměj vytápěné, s teplou vodou, ubrousky, mýdlem... ráj? Téměř ano.) a připravili jsme postel. Doslova postel, přesto, že jsme neměli klasický karavan - s vestavbou jsme si užívali dva týdny komfortu v autě, které je pořád klasifikované jako osobní. Co víc si přát? No, už jen polární záři, na kterou jsme opět měli štěstí hned první večer za polárním kruhem. A tak jsme hodinu a půl stáli na parkovišti spolu s dalšími asi šesti lidmi a nevěřili vlastním očím.

 

Zvědaví sobi u vesničky Nikkaluokta 

Druhý den ráno nás místo budíku vzbudila bouřková výstraha. Taky dobrý, to to pěkně začíná. Nasnídali jsme se a za lehkého mrholení jsme se šli podívat do místního turistického centra, kde jste si mohli přečíst vše o stezce Kungsleden, na nástěnce najít spolucestovatele, nebo třeba jen někoho, kdo vás pak hodí někam na vlak. Počasí nevypadalo nic moc, ale řekli jsme si, že když už jsme tady, tak přece nepojedeme prostě dál kvůli pár kapkám. Oblékli jsme se tak, abychom zvládli i větší déšť a vyrazili. Vesmír nás asi chtěl odměnit za odvahu (haha), tak jsme po asi půl hodině cesty začali sundavat bundy a čelenky a z mraků na nás začaly vykukovat vrcholky majestátních okolních hor i slavná Laponská brána. 

 

 Abisko - vstupní brána na stezku králů - Kungsleden, která v celé své kráse měří 44O kilometrů

Nakonec se udělalo opravdu krásně teplo a my jsme si tak mohli projít alespoň pár kilometrů slavné Kungsleden se sluníčkem v zádech. Na druhou stranu od začátku Stezky králů se můžete jít podívat na soutěsky, které za dlouhá tisíciletí vytvořila řeka Abiskojokk a za pár minut se tak dostanete až na místo, kde se řeka vlévá do jezera Torneträsk. Za vodní plochou se na pomezí Švédska a Norska se do výšky tyčí holé kopce, z nichž nejvyšší mají jen něco kolem 1 100 metrů nad mořem, ale vzhledem k tomu, jak jste nízko, působí mnohem vyšší. 

 

 Chata pro hikery, my jsme ji využili ke krátkému odpočinku u jezera a vaření pozdního oběda
Pohled na jednu z největších dominant parku Abisko - Laponskou bránu, ze stezky Kungsleden 

 Řeka Abiskojokk kousek od své delty do jezera Tornetrask
 Hory a jezera v okolí vesničky Nikkaluokta

Další zastávka byl ostrov Senja v Norsku. Tam jsme měli v plánu vylézt na známé vrcholky Segla a Husfjellet, což se nám díky příznivému počasí i povedlo. Spali jsme opět na odpočívadle u kamenité pláže mezi městy Senjahopen a Skaland. Parkování jsme řešili i na Lofotech, kde díky rázu krajiny, kdy vysoké hory vystupují rovnou z moře, moc míst na rovině není. Protože spíme v autě a ne ve stanu, se kterým přece jen můžete někam popojít, nebo přespat prakticky kdekoliv na měkkém povrchu, musíme vždycky trochu víc hledat. Na Senje to bylo stejné a nakonec to dopadlo tak, že jsme tři noci spali na tom samém místě. Hlavně tedy proto, že bylo strategicky umístěné tak, abychom na naše výšlapy nemuseli moc dlouho přejíždět. 

 

 Snídaně s výhledem u městečka Senjahopen

Ráno jsme si za hřejícího sluníčka udělali ovesnou kaši a horký čaj a užívali si tu pohodu, kdy máte všechno po ruce a nemusíte dvakrát denně přemýšlet, do které tašky jste dali vařič, kam zase zapadly plecháčky a vytahovat slisované jídlo z pod barelu s vodou. 

Po snídani jsme se vydali na Seglu. Začátek trailu je pozvolné stoupání a člověk se tak alespoň trochu zahřeje. A taky si řekne, že když to tu jsou jen samé hory, tak se to taky brzy změní. Nebylo po žádných velkých deštích, což v Norsku hrozí opravdu pořád, tak se šlo příjemně. Terén se zhruba v polovině cesty mění na kamenitý a tak musíte vážně dávat pozor, kam šlapete a neuklouznout. Po asi dvou hodinách jsme se už na vrcholku zapisovali do knihy a kochali se nádhernými výhledy na všechny strany - nekonečný oceán i rozeklané vrcholky hor. Tohle jsou kontrasty, které dělají sever tím, čím je tak specifický. 

 

 Ranní procházka po pláži Tungeneset na ostrově Senja

Trek na Husfjellet další den byl trochu něco jiného - celou cestu máte před sebou vrchol, tak víte moc dobře, do čeho jdete. Stoupání je dlouho jen pozvolné a opravdu se zapotíte až na samém konci posledních pár minut. Výhled je ale zase dechberoucí a vy si najednou připadáte tak malí a starosti jsou tak daleko.

 

 Vrchol Segla, ostrov Senja - dostat se nahoru není tak náročné, jak se na pohled zespoda může zdát

 Pohled na okolí z vrcholu hory Husfjell - při hezkém počasí můžete vidět opravdu dechberoucí scenérie

Díky dešti jsme se opět přesouvali tam, kde bude hezky, na Lofoty. ZeSenji to k městu Henningsvær, kde jsme měli v plánu další dva treky, trvá zhruba pět a půl hodiny. Pokud budete někdy plánovat trasy po Norsku, určitě počítejte s tím, že vám to bude vždycky trvat o něco déle, než na rovných dálnicích v Evropě. Pořád totiž objíždíte nějaké fjordy, jezera a hory a rychlost je navíc skoro všude jen do 80 km/h. Takže se není čemu divit, že necelých 400 kilometrů můžete jet i 6 hodin. 

 

 Polární záře u odpočívadla Tungeneset, kde můžete v pohodě přespat

 Lofoty mají nezaměnitelnou atmosféru, zvláště pak po dešti, kdy na vás posledními paprsky dne vykoukne slunce

 Město Henningsvær z ptačí perspektivy a déšť nad oceánem

Poslední den jsme se vydali na Tjeldbergtinden, což je opravdu výlet na pár hodin i s tím, že na vrcholku fotíte a dáte si svačinu. Po náročnějších dnech a pokud si chcete třeba i projít město Svolvær a dát si kávu, je to ale ideální. 

 

 Malebné pláže s průzračnou vodou u pláže Skangsanden na Lofotech - také skvělé místo pro pozorování polární záře

Druhý den na vrcholek Festvågtinden je to už zase klasická makačka od samého začátku. My jsme ještě měli trochu na spěch proto, že předpověď hlásila déšť na celé odpoledne a to je to, co opravdu nechcete zažít, když někam lezete téměř po čtyřech. Počasí na Lofotech obecně je díky větru o dost chladnější, než na Senje přesto, že co do stupňů se to lišilo třeba jen o dva. Taky nikdy nevíte, co od oceánu přivane a zkrátka je dobré být připraven opravdu na všechno. My jsme měli vážně štěstí na načasování, protože jsme stihli vylézt nahoru, udělat pár fotek a když jsme sedli už zase dole do auta, vrcholek se zahalil do mraku. Pokud budete poblíž, určitě doporučuji i projít si město Henningsvær, které se celé rozprostírá na několika ostrovech a má příjemnou atmosféru. Můžete si taky koupit suvenýr v podobě losího nebo sobího salámu, nebo sušené tresky, kterými jsou Lofoty známé po celém světě. 

 

 Naše království, díky kterému jsme se dva týdny cítili jako ve vlastní posteli

 

Obecně musím říct, že na počasí jsme měli obrovské štěstí. Párkrát pršelo, ale ten čas jsme využívali pro přemisťování, určitě ale doporučuji sledovat předpověď a tak nějak počítat se vším. Letos jsme se vraceli 21.9. a řekla bych, že to je asi nejzazší termín, kdy vám počasí dovolí trávit většinu času venku. V Abisku o týden později už sněžilo a na Lofotech byla dva dny po našem odjezdu hotová smršť - vítr, obrovské vlny a mrznoucí déšť. To už si ty zážitky z výletů tolik neužíváte, když musíte řešit, kde usušit vlastně všechno, co máte na sobě.

Jídlo jsme si vezli všechno z Čech, stejně tak vodu - tu si ale můžete dotočit v zázemích, která jsou v Norsku i Švédsku opravdu perfektní. Seveřani obecně rádi cestují, každá rodina má minimálně jeden karavan nebo obytné auto a proto i infrastruktura po celé zemi je na úplně jiné úrovni, než jsme zvyklí z Čech. Nepotřebovali jsme tedy nic kupovat, což bych doporučila i vám, ceny jsou totiž trojnásobné oproti naší zemi. Za dva týdny čistého času jsme utráceli vlastně jen za naftu, trajekt z Německa do Švédska a zpět (ten určitě bookujte alespoň týden dopředu v závislosti na tom, jestli jedete v sezoně nebo ne - ceny jsou obecně nižší mimo víkendy).

 

Na severu jsme byli letos podruhé a musím s čistým svědomím říct, že krásnější přírodu jsem nikde neviděla. Pokud tedy milujete hory, treky a dobrodružství, zkuste se podívat právě do Skandinávie. Budete příjemně překvapení!

 

 

Průměrné ceny:

1 NOK = 2,7 CZK

1 SEK = 2,5 CZK

Dálnice ve Švédsku – zdarma (ve městech můžete platit přejezdy za mosty)

Dálnice v Norsku –průměrně 20 – 40 NOK za úsek, ne všechny úseky jsou placené. Cesta ze Svinesundu až na Lofoty a zpět vyjde na cca 3 000 CZK)

Nafta – kolem 16 SEK/NOK v obou zemích (celkem 21 600 CZK za 7 156 km)

Trajekt (Rostock – Trelleborg) – 3 900 CZK za obě cesty bez jídla (jídlo na trajektu je kolem 11 EUR, hlavní chod, salát, dezert a pití)

Pivo v obchodě – kolem 40 SEK/NOK

Pivo v restauraci – kolem 60 SEK/NOK

Káva v kavárně – 30 – 50 SEK/NOK v obou zemích

Potraviny – 3x dražší, než v Česku

 

Video z cesty:

 

 

 

Autor článku: Veronika Kunc

Autor videa: Jan Kunc